Na slovíčko s trenérem áčka
Posezónní rozhovor s trenérem áčka Vláďou Mařasem
Fotbalový tým Velkých Hamrů po podzimu figuruje na druhém místě I.A třídy a má na dohled vedoucí Doksy, na které ztrácí pouhý jeden bod.
Soutěž bude hodně zajímavá až do úplného konce, na třetí příčce dřímá se tříbodovým mankem na první Doksy spící tygr, Stráž nad Nisou, od kterého Hamry dostaly doma výprask 0:3. Další týmy jsou hned v nepatrném bodovém závěsu. Spokojen po podzimu je i trenér Velkých Hamrů Vladimír Mařas.
Z pohledu trenéra určitě vydařená půlsezona...
Vydařená by byla mít po podzimu 39 bodů. Ale ano, určitá spokojenost tu být může. A musí. I spokojenost patří k fotbalu a my jsme dokázali, že hrajeme kvalitní fotbal, že máme kvalitní hráče, že jsme silní fyzicky i psychicky, že máme na čem dále stavět. A že ta cesta, kterou jsme se před pár lety vydali, je správná.
Co jste si však říkal po pátém kole, kdy se tým krčil na předposledním místě s pouhými třemi body?
Nebylo mi dobře, 5 kol, 3 body, skóre 3:9, ambiciózní tým se pohybuje v suterénu. Nehráli jsme špatně, v řadě utkání jsme měli nad soupeřem navrch, ale sráželi nás individuální hrubé chyby, neproměněné tutovky, herní i předzápasová nekázeň neslučující se s fotbalem. Přesto jsem mužstvu věřil. Nevyšla nám příprava, nevyšel nám úvod sezony, přesto jsem pořád věřil. Samozřejmě, nejsou body, přicházejí nejrůznější tlaky, ale věřit musíte, musíte vidět svoji práci, kterou děláte s nějakým přesvědčením. Věděl jsem, že se nesmí v oddíle začít zmatkovat. S hráči jsme pracovali na tom, co je špatně, rozebírali jsme to, poctivě jsme trénovali, dávali do toho všechno.
Zlom přišel v utkání s Jablonným. Po infarktové koncovce jste si odvezli tři body. Pak jste nastoupili obdivuhodnou šňůru osmi zápasů bez ztráty bodu...
Nádherný moment, Jablonné, to byl opravdový zlom, strašně těžké utkání, infarktový závěr, vydřené body. Dostali jsme se maličko do klidu a měli další týden čas na práci. Vyhráli jsme tři kola po sobě a já po tom osmém věděl, že už chci do konce podzimu vyhrát všechno, že na to máme, že těch 27 bodů chci. To svoje chci jsem hráčům sdělil po vítězství v Mimoni, a já mám v mužstvu kluky, kteří umí poslouchat.
V čem tkví síla takového, vesměs mladého týmu
V chuti poctivě pracovat. Ti kluci jsou mladí, nezatížení, chtějí něco dokázat a vesměs, škoda že jen vesměs, chtějí pracovat a pracují. A chtějí poslouchat a poslouchají. A chtějí poradit a dají na radu. Dva roky se tvrdě zaměřujeme na fyzičku a na sílu, tam byly značné rezervy. A bez toho se fotbal hrát nedá. Chvíli to trvalo, ale pochopili to. Ale je tu ještě jeden strašně důležitý aspekt. Mládí bez dobrého vedení na hřišti by nebylo nic. Je třeba vidět pozitivní schopnosti těch starších, Kobr je hamrovská ikona, přišel Pitro, obrovsky pomohl osobním příkladem a Lukáš Prousek. Z hráče na odpis je konečně fotbalista. Pořád mu držím palce.
A jak osobně se s těmi mladými pracuje?
Jsme mladí, velmi mladí, jsme nejmladší v soutěži, to je moc dobře. Jen se nesmíme rozutéct. Víte, jak se pracuje na tréninku, kam přijde řekněme 6 hráčů? A víte, jak se trénuje, když máte dva brankáře a 12,14 fotbalistů na každém tréninku? A když na nich vidíte, jak chtějí trénovat? Přijdu na hřiště a tam už si jich 6,8 hraje s míčem. Skončí trénink a pár si jich ještě přidává. To je ta cesta. Ti kluci, mladí, staří, ti dneska v Hamrech chtějí pracovat, chtějí trénovat a na řadě z nich to je obrovsky vidět. Tak jako to je vidět na těch, co místo tréninku raději něco jiného.
K nejlepším střelcům po podzimu patří Jakub Miček se 7 góly a Matěj Mihálik s 5 zásahy. Jsou pro vás tihle dva klíčoví hráči?
Jsou výborní, ano, dalo by se říct, že jsou klíčoví. Kuba Miček nejlepší střelec mužstva, tank v útoku. Pišta Mihálik, poctivý dříč s výborným fotbalovým citem, zcela zaslouženě nejlepší hráč podzimu. Ale my máme nejen tyhle dva, máme výborného brankáře Davida Mička, skvělého kluka, máme výborné stopery Lukáše Prouska a Pavla Pitra, neocenitelnou práci odvádí Jirka Kobr, první půlka soutěže skvěle vyšla Lukášovi Pešatovi. Ale pozor, ani těchto 5, 6 kluků by bez pomoci dalších nedokázalo nic a my těch fotbalistů, co jdou nahoru máme víc. A máme ještě jednoho fotbalistu, výborného, rozumného a hlavně nesmírně pracovitého hráče. Davida Průchu. Co ten udělal pro návrat na hřiště po těžkém zranění. Klobouk dolů. Ty jeho petky naplněné vodou jako závaží vejdou do hamrovských dějin.
Když vidím Hamry takhle vysoko, ptám se, co by pro vás znamenal případný postup do Krajského přeboru?
Jsme vysoko, nerad o tom mluvím, ale pravda to je. Ale taky můžeme být ještě výš. A taky můžeme zpackat první tři jarní kola a být dole. Jaro je dlouhé a podstatně náročnější než podzim. Bavme se na toto téma koncem května. Ale fakt je ten, že i kluci se mě na rozlučce ptali. Stáli jsme venku, v hloučku, drželi se za ramena, já uprostřed nich, něco jsme si řekli a něco jsme si slíbili. To byl jeden z nejkrásnějších fotbalových zážitků. Ano, můj sen a cíl je dosáhnout sportovních úspěchů sportovní cestou.
Hamry čeká, jako každý tým, zimní příprava. Jakou formou bude probíhat?
V zimě nic nového vymýšlet nebudeme, pojedeme v osvědčeném rytmu. Do konce roku se chodíme lehce udržovat do haly, klukům spíše dávám volno k jejich aktivitám. V lehkém rytmu budeme pokračovat do půlky ledna, pak k tomu přidáme výběhy, posilovnu a z loňska velice osvědčenou tréninkovou umělku v Plavech. Odmítli jsme nabídku na zimní turnaj, sehrajeme pár přípravných utkání a těsně před zahájením mistrovské sezony nás čeká pohár. Doufám také, že už v zimě se mezi nás vrátí po zranění David Horna, po operaci začne ještě jednou náš dřívější žolíček Ruda Říha a že své zdravotní problémy už konečně vyřeší Marek Tomeš. A také, že hráči, kteří dosud nepochopili, kudy vede fotbalová cesta, začnou více bojovat o tričko. Jeden mi to dal písemně, tak uvidíme.